„Hlavní problém, o který nám jde, je spokojené stáří. Myslím, že se nám spíš vzdaluje. Je to spíš předsmrtná vegetace a čekárna na smrt. Ale nechci to zase zjednodušovat. Řada lidí z té skromné penze žije slušně. Je to daleko od vybírání popelnic, takže žádná katastrofa se nekoná,“ říká Valtr Komárek v rozhovoru.
V současné době leží na stole vládní návrh penzijní reformy. Jak vnímáte tento návrh?
Obávám se, že ten návrh není dobrý. Nechtěl bych vyjadřovat apriorně kategorické soudy, protože jsem příznivec diskuse a určité tolerance, takže bych rád s vládními odborníky a činiteli, jichž většinu dobře znám a máme možná vzájemné osobní sympatie nebo přeci jenom rozumný lidský respekt, raději diskutoval, než říkal kategorické soudy.
Když chce stát motivovat lidi ke spoření na penzi, ať již státním příspěvkem nebo opt-outem, proč neotevřít silný státní penzijní fond. Soukromé penzijní fondy mají evidentní nevýhody proti koncepci státního penzijního fondu. Pracují ziskově s dividendami, proto mají větší režii. Státní fond by mohl pracovat s náklady řekněme kolem dvou procent, kdyby byl přísně racionálně orientován. Ony budou pracovat s náklady celkové režie 15 – 20 %.
Navíc jsou soukromé fondy nesmírně rizikové. Jejich konkurenční rivalita vede k tomu, kdo zajistí vyšší výnos, a oni nemají jinou možnost než se vrhnout na akciové trhy, což se kupodivu povoluje v celém pojetí penzijní reformy. To ale znamená obrovské riziko pro důchodce. Penzijní fond jim může sdělit: „Penze pro vás žádné nemáme, protože akcie padly.“
Myslím, že vůči stárnoucí populaci je to nefér. Je to snaha zbavit se rozpočtové budoucí zátěže, ale není to snaha pomoci lidem k zajištění slušného stáří. Řeší se jenom problém finanční zátěže, aniž by se zvažovaly další varianty, které by umožnily udržet v podstatě průběžný systém, který je dobře osvědčený, je v podstatě jistý a lidé jsou na něj zvyklí a mohl by fungovat.
Jakou vidíte alternativu k vládnímu návrhu penzijní reformy?
Průběžný systém má dvě velké možnosti svého zefektivnění. Penze u nás čítají ročně přibližně 350 mld. Kč. To odpovídá 8,5 % HDP. Ve vyspělých západoevropských zemí se penze pohybují kolem 12 – 13 % HDP. Zvýšení výdajů na penze o 3 – 4 % HDP znamená nějakých 160 – 170 mld. Kč. A to je obrovský prostor pro zvětšení.
Samozřejmě pan Kalousek na to může říct: Kde mám na to vzít? Na to bych řekl stejně tak, kde na to mají vzít státy, u kterých je to standardem. Je klidně možné mírně zvýšit jak příspěvek lidí, tak příspěvek zaměstnavatelů, případně příspěvek zaměstnavatelů je možné konstruovat mírně progresivně. A současně je možné procento, dvě přidat ze státního rozpočtu k příspěvkům.
Dnes je průměrná mzda nějakých 23 tis. Kč a důchody kolem 40 % průměrné mzdy. Nic se nestane, když za 30 let bude průměrná mzda v dnešních relacích řekněme dvojnásobná, čili 45 – 50 tis. Kč, když klesne poměr důchodu k průměrné mzdě na nějakých 35 %.
Ale nechci to tvrdit jako kategorický soud. Divím se, proč se o těchto věcech nediskutuje docela klidně a rozumně.
Myslím, že je tu zbytečně agresivní tlak penzijních fondů. Dneska mají vrch v NERVu. Autor reformy pan Bezděk je ředitelem už druhého penzijního fondu, pan Rusnok je tajemníkem Asociace penzijních fondů. Nic proti těm lidem nemám, politika a ekonomika jsou zájmy, tak oni hájí zájmy toho svého hájemství.
Čtěte na ČeskéReformy.cz