Česká národní banka požaduje, aby byli investiční poradci odměňováni i významnou fixní částkou. To se nelíbí finančně poradenským společnostem. Proč, když jsou takové, které na požadavky ČNB již přistoupily? A jaké důsledky může mít změna odměňování poradců? Odpovídá Marek Černoch, výkonný ředitel ČASF.
Česká asociace společností finančního poradenství a zprostředkování aktuálně řeší odměňování vázaných zástupců investičních zprostředkovatelů. Česká národní banka požaduje, aby nebyli odměňováni čistě výkonově, což se finančně poradenským společnostem ani asociaci nelíbí. Proč proti tomuto výkladu evropské směrnice vystupujete, když někteří členové asociace už našli způsob, jak požadavku ČNB formálně vyhovět?
Nejde o odpor vůči České národní bance jako takové. Podle mého názoru by se regulace měla v řadě oblastí vyvíjet spíše opačným směrem, tedy k větší jednoduchosti a menší administrativní zátěži. Ostatně sama ČNB v minulém roce deklarovala, že chce regulaci v některých oblastech snižovat, a zveřejnila k tomu i soubor konkrétních bodů. V případě odměňování vázaných zástupců ale přichází požadavek, který naopak představuje zásadní zatížení nejen pro finančně poradenské společnosti, ale v důsledku také pro spotřebitele.
Současný systém odměňování funguje v Česku zhruba třicet let a není zde objektivní důvod, proč jej nyní takto zásadně měnit. Počet stížností se podle oficiálních statistik ČNB ročně pohybuje v desítkách podnětů; podobně je tomu u podnětů evidovaných Finančním arbitrem. V regulovaném segmentu nevidíme systémové excesy, a přesto se ČNB snaží dlouhodobě fungující model změnit. Navíc se při tom opírá o evropskou legislativu způsobem, který podle nás není nezbytný.
Najít model, který by požadavkům ČNB skutečně vyhověl a současně byl provozně i ekonomicky funkční, je mimořádně obtížné. Ačkoli ČNB říká, že většina trhu už požadavek implementovala, podle nás to není přesné. Nelze zaměňovat formální snahu firem vyhovět pod hrozbou vysokých sankcí s tím, že vznikl stabilní a v praxi dlouhodobě použitelný model.
ČNB ale uvádí, že evropský regulátor ESMA na dotaz členů trhu potvrdil správnost jejího postupu. Alespoň tak se k tomu Česká národní banka vyjadřovala.
Ano, ČNB to tak prezentuje. Podstatné ale je, co ESMA skutečně řekla a v jakém kontextu. Z našeho pohledu, podloženého právní analýzou, ESMA nepotvrdila, že se má na investiční zprostředkovatele automaticky uplatnit stejný režim jako na obchodníky s cennými papíry. Naopak připomněla, že investiční zprostředkovatel není obchodník s cennými papíry a že se k odměňování jeho vázaných zástupců má přistupovat přiměřeně. To je zásadní rozdíl.
V právním výkladu má slovo „obdobně“ mnohem užší význam a blíží se téměř totožnému použití pravidel. Naproti tomu „přiměřeně“ znamená, že je nutné zohlednit specifika konkrétního segmentu. A právě to je podle nás klíčové. Pravidla se mohou na vázané zástupce investičních zprostředkovatelů vztahovat, ale nesmí být aplikována mechanicky a bez ohledu na realitu jejich činnosti.
Důležitý je ještě jeden aspekt, který se v debatě často opomíjí: jak funguje odměňování v jiných evropských zemích. Pokud by byl výklad ČNB jediný možný a jednoznačně vyplýval z evropské regulace, očekávali bychom, že stejný model bude běžný napříč Evropou. To se ale neděje. Až na výjimky, jako je například Nizozemsko, v Evropě nevidíme, že by regulátoři vyžadovali tak zásadní přestavbu systému odměňování investičních zprostředkovatelů, jakou nyní prosazuje ČNB. To je pro nás velmi silný argument. Ukazuje to, že nejde o jediný možný evropský výklad, ale o velmi přísný národní přístup České národní banky.
Proto říkáme, že ČNB jde podle našeho názoru nad rámec toho, co je nezbytné. Nezpochybňujeme potřebu regulace ani ochranu klienta. Naopak, asociace svými samoregulačními standardy zavazuje členské společnosti k maximální ochraně klienta. Zpochybňujeme ale nepřiměřený zásah do funkčního systému, který není podložen ani masivním počtem stížností, ani praxí většiny evropských zemí.
Celý rozhovor čtěte na Poradci-sobě.cz