Vrchní soud v Praze přisoudil částečnou náhradu škody za ztrátu utrpěnou investicemi. To ale podle názoru Petr Šafránka, generálního sekretáře AFIZ, odporuje legislativě. „Soud nekonstatoval žádné pochybení IZ v rámci vlastního zprostředkování, ale až při následné péči. A tu IZ u této služby nejen nemá, ale troufám si tvrdit, že ani nesmí poskytovat,“ říká v rozhovoru pro Investujeme.cz.

Kritizujete rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v rámci rozsudku proti investičnímu zprostředkovateli. Proč?

Jedná se o rozhodnutí Městského soudu v Praze, následně částečně potvrzené Vrchním soudem v Praze.  Za velmi problematické považuji to, že oba soudy se shodly na tom, že investiční zprostředkovatel měl po zprostředkování nákupu sledovat průběh tržní hodnoty investice a klienta upozornit na propad a dokonce mu učinit nějaká investiční doporučení.  Cituji z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze: „Pokud soud I. stupně uvedl, že spatřuje porušení povinnosti na straně žalovaného jako investičního zprostředkovatele v jeho pasivní roli v období od nákupu do prodeje akcií a dovodil, že se ztrátě v určitém rozsahu vhodným doporučením ohledně další strategie obchodování mohlo zabránit, pak tuto úvahu shledal odvolací soud opodstatněnou.“

Problém je, že tato úvaha obou soudů, na základě které byl IZ odsouzen k částečné náhradě škody, je bohužel v přímém rozporu s platnou právní úpravou investiční služby přijímání a předávání pokynů! Dokonce si troufám tvrdit, že ČNB by takovou aktivitu IZ rozhodně v rámci této služby ráda neviděla.

Odhlédneme-li od právní stránky věci, musíme se zamyslet nad tím, jak by takovéto soudem v podstatě vyžadované činnosti měl IZ v praxi vykonávat? Bez specializovaného softwaru a kvalifikovaných správců portfolia je to nemyslitelné. Proto je také investičnímu zprostředkovateli služba správa portfolia zapovězena přímo zákonem. A nyní zde máme pravomocný rozsudek, ve kterém je IZ odsouzen k částečné náhradě škody proto, že jakousi byť omezenou „správu portfolia“ nevykonával. To přece nemůžeme nechat bez povšimnutí, i když se v daném případě nejednalo o člena AFIZ.

Jedná se tedy především o rozdílný výklad mezi investičním zprostředkováním a investičním poradenstvím.

Diskuse na téma poradenství vs. zprostředkování je nekonečná, bohužel oba zmíněné rozsudky do věci nevnesly vůbec jasno, ba přesně naopak – tyto dvě služby do sebe dokonale zamíchaly.

Problém je, že právě a jen u investic zákon tyto služby striktně odděluje, i když připouští, že IZ smí poskytovat obě. Podle mého názoru je ovšem nepřípustné, aby IZ poskytl obě služby současné témuž klientovi u téže investice. To by totiž mohlo vést k tomu, že v případě, kdy by konkrétní instrument vyšel špatně v testu vhodnosti při investičním poradenství, přešel by IZ plynule ke službě přijímání a předávání pokynů, kde může za jistých okolností zprostředkovat i nepřiměřený produkt – tedy například akcie začínajícímu neprofesionálnímu investorovi.

Bohužel soudy na jedné straně učinily nesporným, že šlo v daném případě o službu přijímání a předávání pokynů, ale současně označily neexistující následné investiční poradenství k držbě za porušení odborné péče! A to se ještě nabízí otázka, zda investiční poradenství k držbě konkrétního titulu v sobě vůbec zahrnuje aktivní sledování vývoje a upozorňování klienta, jak si to vyložily soudy. Osobě se spíše přikláním k názoru, že nikoliv, protože by to nebylo ani v technických možnostech většiny IZ. Osobně se domnívám, že investiční poradenství týkající se držby by mělo dát klientovi kvalifikovanou jednorázovou radu v případě, že o ni aktivně požádá.

Čtěte na Investujeme.cz