Naprostá většina komentářů k výhodnosti či nevýhodnosti vstupu do druhého penzijního pilíře se dotýká samotného druhého pilíře, možných výnosů penzijních fondů a politických rizik. Celou debatu ale může posunout zaměření se na první pilíř.

Nejčastějším závěrem hodnocení vhodnosti druhého pilíře je, že je vhodný pro mladší lidi a pro lidi s vyššími příjmy. Zároveň ale potenciální zájemce o vstup do druhého pilíře nesmí věřit dnes opozičním poslancům, kteří dlouhodobě hovoří o jeho zrušení, jakmile zvítězí ve volbách.

V souvislosti s penzijními společnostmi se zdůrazňuje jak politické riziko, tak investiční riziko. Penzijní společnosti prostředky svých klientů investují na kapitálovém trhu, který je kolísavý – a byť má potenciál dosáhnout zajímavých výnosů, může přinést i ztráty. Skutečné riziko nicméně neleží pouze na straně druhého pilíře, ale především i v průběžném penzijním systému.

Penze z průběžného systému prochází každoročním snižováním nově přiznaných státních důchodů. Podle některých odhadů bude penze z průběžného systému dnešních třicátníků v současných cenách poloviční oproti penzi současných penzistů. To jsou údaje, s nimiž žádné kalkulátory výhodnosti vstupu do fondového systému nepočítají.

Pokud bychom vycházeli z historických údajů, vstup do druhého pilíře se vyplatí všem lidem narozeným koncem šedesátých let a mladším. U starších lidí záleží především na příjmu, jakého dosahují. Průběžný penzijní systém je hodně rovnostářský i po úpravách vynucených Ústavním soudem, a tak se druhý pilíř vyplatí i starším lidem – ovšem v závislosti na výši příjmu. Například lidé narozeni v 50. letech minulého století potřebují k teoretické výhodnosti druhého pilíře příjem mezi 15 a 22 tis. Kč.

Zásadní výhodou využití druhého pilíře je snížení závislosti na výši vyplácené penze z průběžného systému. Oba pilíře mají své klady i zápory, které ale nejsou zpravidla totožné.

Nevýhody I. a II. pilíře

Politickému riziku podléhají oba pilíře. Zatímco druhému pilíři hrozí zrušení od současné opozice a v okolních zemích i v české historii prošlo několik ukázek znárodňování, první pilíř a úprava parametrů jak důchodového pojištění, tak podmínek a výše výplaty penzí je na politických rozhodnutích závislé také.

Oba pilíře jsou závislé na vývoji ekonomiky. Nedaří-li se, jsou nízké až záporné výnosy penzijních fondů. Na druhé straně je také nízký výnos z důchodového pojištění, který vede k tlaku na snižování penzí.

Tržnímu riziku podléhají pouze penzijní fondy. Jsou-li kapitálové trhy v záporu, penzijní fondy nevydělávají. Dlouhodobé výnosy sice historicky překonávaly inflaci a vydělávaly, ovšem podléhají nemalým výkyvům, kterých se lidé často děsí. Navíc minulé výnosy nikdy nezaručují výnosy budoucí.

Stárnutí populace ovlivňuje více průběžný systém, byť jistý efekt má i na penzijní fondy. Stárnutí populace je základním důvodem, proč jsou prováděny úpravy průběžných penzijních systémů. V Česku je aktuálně platný zákon, díky němuž bude věk odchodu do důchodu prodlužován neustále, bez předem stanoveného stropu. Děti narozené v loňském roce tak půjdou do důchodu v 73 letech a ani to není konečná hranice.

Rizikem penzijních fondů je výplata následné renty. Tu bude muset střadatel pobírat buď doživotně, doživotně s tříletou pozůstalostní rentou, nebo 20 let. Protože rentu ještě dlouho nikdo nebude pobírat, nelze určit, jak bude pojišťovnami, které ji budou vyplácet, vypočítána. Klient tak bude spořit desítky let, aniž by měl představu, jakou penzi dostane.

Ovšem ani penze z průběžného pilíře není zcela zřejmá. Sice je předem znám způsob jejího výpočtu, nicméně již koeficienty pro přepočet příjmů na současnou hodnotu se stanovují na základě inflace – ale ne vždy ji zcela pokrývají. Krom toho nelze vyloučit další změny ve výpočtu penzí či důchodového pojištění. Kupříkladu nastávající prezident dlouhodobě prosazuje navýšení odvodů o 2 procentní body.

Fondový systém podle současných pravidel není zdaleka optimálně nastaven. Není ani tak problém ve 2 % z hrubé mzdy odváděných navíc do penzijní společnosti, ale nezbytnost pro starší lidi rozhodnout se o vstupu v průběhu prvního pololetí letošního roku spolu s nemožností z důchodového fondu vystoupit.

Výhody I. a II. pilíře

Oba systémy mají své výhody. Průběžný systém není závislý na kapitálových trzích, navíc tím, že netvoří úspory, ale současní příjemci penzí jsou vypláceni současnými pracujícími. To byl ostatně hlavní důvod, proč byly zejména po 2. světové válce průběžné penzijní systémy v Evropě houfně zaváděny.

Penzijní spoření má obrovskou výhodou v tvorbě úspor a rozložení rizika mezi státem organizovaným průběžným systémem a soukromou penzí. Pro střadatele je pozitivní též vyvedení části sociálního pojištění, které jinak zůstává v rukou a rozhodovací pravomoci státu.

Vstoupit, či nevstoupit – to je oč tu běží

Zejména starší lidé mají termín na krku. Musí se rozhodnout o vstupu do konce pololetí a nemají cestu zpět. Zároveň se musí rozhodnout poslepu. Penzijní společnosti nemohou prokázat, že jsou schopny zhodnocovat prostředky klientů.

Z ekonomických propočtů vyplývá, že většině lidem se vstup vyplatí. Ztráta ze snížení státní penze bude s nejvyšší pravděpodobností dostatečně kompenzováno penzí z penzijních společností. Ve prospěch těmto propočtů působí i skutečnost dlouhodobého snižování vyplácené penze z průběžného systému.

Naopak proti vstupu do II. pilíře stojí opoziční politické strany, které ho chtějí obratem zrušit. Zda svým „slibům“ dostojí, je u českých politiků předem těžko odhadovat – to je přesnější hodit si korunou.

Psáno pro časopis společnosti DataCentrum