Stále se setkávám s tvrzením finančních poradců: „Naše služby jsou bezplatné. Jedinou naší odměnou jsou kontakty od spokojeného klienta.“ Proč se poradci bojí přiznat pravdu? Proč jsou nováčci učeni takto klamat klienty?

Tvrzení o bezplatnosti finančního poradenství není pouze nepravdivé, je i nesmyslné. Kdyby skutečně jedinou odměnou finančního poradce byly kontakty, které dostane „od spokojeného klienta“, velmi záhy by po ulicích chodili vyhladovělí poradci s databází klientů, které v životě nemohou stihnout ani navštívit.

S tvrzením o „jediné odměně v podobě kontaktů“ dle mého názoru může poradce uspět pouze u rozumově méně vyvinuté klientely, která ale zřejmě nebude patřit mezi bonitní. Stačí jen ždibet logického uvažování a nesmyslnost takovéhoto tvrzení nemůže nikoho nechat na pochybách. Jak je tedy možné, že toto tvrzení stále přežívá?

Čtěte na Investujeme.cz