Drobný střadatel toužící po zhodnocení úspor má několik možností, na jaké nástroje finančního trhu se obrátit. Pro většinu investorů jsou to především podílové fondy. Nástrojem třetího tisíciletí jsou ale investiční certifikáty. S podílovými fondy mají řadu společných rysů, ale v mnohém se liší. Pro koho je vhodnější certifikát a kdy se vyplatí podílový fond?

Co jsou to investiční certifikáty

Investiční certifikát je jistý druh dluhového úpisu. Kupující půjčuje vydavateli certifikátu, nejčastěji bance, peníze, které ale nejsou zhodnocovány klasickou úrokovou sazbou, ale podle předem dohodnutého schématu. V praxi to znamená jediné: Zhodnocení, které klientovi certifikát nabízí, se může odvíjet od téměř čehokoli – nejčastěji od vývoje některého indexu.

Certifikáty nabízejí pestrou paletu investičních strategií – od zajištěných s garantovaným výnosem, návratností vkladu či maximální ztrátou po agresivní s pákovým efektem a možností mnohonásobného zisku, nebo ztráty celé investované částky.

Investiční certifikáty lze pořídit přímo u jeho vydavatele nebo v mnohých případech také na burze.

Podílový fond vs. investiční certifikát

Minimální investice

Pro drobného investora může být důležitým kritériem volby investičního nástroje velikost minimální investice. Podílové fondy jsou nástrojem kolektivního investování určené především pro drobné klienty. Nabízí možnost podílet se na růstu kapitálových trhů. Při pravidelném investování lze nakupovat podílové listy již od částek v řádu stokorun.

Investiční certifikáty lze v zásadě nakupovat také od poměrně nízkých částek. Je ale třeba počítat s poplatky za transakci, které si účtuje zprostředkovatel – zpravidla obchodník s cennými papíry. Efektivně lze do certifikátů investovat částky řádově od 10 tis. Kč. To je částka srovnatelná s minimální jednorázovou investicí do většiny podílových fondů.

Poplatky

U podílových fondů se investor setkává se třemi základními poplatky, které platí správci fondu – investiční společnosti. Ani certifikáty nejsou bez poplatku, byť poplatky u nich nebývají tak očividné.

Prvním poplatkem u podílových fondů, s nímž se investor setká nejdříve, je vstupní poplatek. Z něj se nejčastěji hradí provize zprostředkovateli. Vstupní poplatek se liší podle typu fondů. U akciových či zajištěných, které mají k investičním certifikátům nejblíže, se pohybuje přibližně od 2 do 7 %.

Správcovský poplatek je roční platba za správu portfolia. Vyskytuje se jak u podílových fondů, tak v obdobné formě u investičních certifikátů. Jeho výše je důležitá zejména u dlouhodobých investic. U českých fondů se pohybuje do 2 %, u zahraničních je výrazně nižší – kolem 1 %.

Výstupní poplatek je platbou za opuštění fondu. V naprosté většině je nulový, standardně je účtován pouze u zajištěných fondů v případě odchodu investora před koncem trvání podílového fondu.

U certifikátů je potřeba počítat především se spreadem – rozpětím mezi cenou, za níž banka certifikát prodává, a cenou, za níž certifikát vykupuje zpět. Velikost maximálního spreadu je dána v prospektu certifikátu, ale při běžném obchodování vydavatel certifikátu udržuje rozpětí nižší.

Zároveň je třeba při pořízení a následně zpětném prodeji certifikátu připočítat poplatky za zprostředkování transakce prostřednictvím burzy (či přímo u vydavatele certifikátu). Poplatky se pohybují v řádu desetin procenta, ovšem je zpravidla stanoven minimální poplatek, který může pořízení menšího počtu certifikátů prodražit.

Manažerské poplatky (obdoba správcovských poplatků) se platí bance především u aktivně spravovaných certifikátů.

Obecně lze říci, že investice do certifikátů je z pohledu nákladů levnější než investice do podílových listů. Investiční certifikáty nabízejí ale především pasivní investiční strategie, naopak výhodou podílových fondů je aktivně řízené portfolio.

Investiční strategie

Nejdůležitějším rozdílem mezi podílovými fondy a investičními certifikáty je pestrost v nabídce investičních strategií, v níž certifikáty vedou. Stále zatím přetrvávající výhoda podílových fondů tkví v aktivně řízených portfolií. Certifikáty nabízejí i pro drobné klienty možnost využití strategií dříve dostupných pouze správcům hedge fondů.

Důležitým pojmem je podkladové aktivum. Říká, na základě jakého indexu, koše akcií či komodit apod. se bude vyvíjet hodnota investičního certifikátu. Investovat tak lze „do ropy“, „do čínských akcií“, „do technologií“, „do zlata“ atd. nákupem jediného cenného papíru – není třeba kupovat skutečnou ropu či výběr 50 akcií. To ale do značné míry dokáží podílové fondy také.

S investičními certifikáty lze vydělávat i při poklesu hodnoty podkladového aktiva. I drobný investor, který je přesvědčen např. o poklesu cen ropy v následujících dnech, týdnech a měsících, může na tomto poklesu vydělat. Bez certifikátu by měl možnost buď obchodovat na komoditní burze s mnohem většími nároky na investovanou částku, nebo vložit peníze do správného hedge fondu – ovšem opět s investicí pohybující se v řádu statisíců (mnohdy nikoli českých korun, ale amerických dolarů).

Kromě sledování podkladového aktiva lze s certifikáty obchodovat s pákovým efektem. Znamená to, že pokud např. z předchozího příkladu ropa klesne o 1 %, hodnota naší investice nevzroste o 1 %, ale o 10 %. Toto dokáží pouze hedge fondy nebo přímé obchodování s akciemi na margin (na úvěr). Naopak jsou vydávány též certifikáty, zajišťující návratnost investované částky a podobající se tak zajištěným fondům.

Psáno pro E15