„Spotřebitel bude chráněný, pokud se nenechá ukolébat a neskočí na každý špek,“ říká Helena Kolmanová, ředitelka samostatného odboru ochrany spotřebitele ČNB, a dodává: „Na druhé straně je pochopitelné, že finanční instituce tlačí na zprostředkovatele, aby prodávali ty produkty, z nichž mají i ony největší zisk.“

Jste ředitelkou samostatného odboru ochrany spotřebitele ČNB. Co si pod tím má spotřebitel představit?

Česká národní banka získala již v únoru 2008 novelou zákona o ČNB a novelou zákona o ochraně spotřebitele kompetence k výkonu dohledu nad dodržováním zákazů a povinností stanovených poskytovatelům služeb a prodejcům zboží v zákoně o ochraně spotřebitele. Tyto kompetence má vůči poskytovatelům finančních služeb, které podle zákona o ČNB podléhají dohledu ČNB i z jiných pohledů, tzn. především „obezřetnostnímu dohledu“.

Mezi tyto subjekty patří především banky a družstevní záložny, obchodníci s cennými papíry a další subjekty pohybující se na kapitálovém trhu – můžeme říci investiční zprostředkovatelé, vázaní zástupci, ale také organizátor mimoburzovního trhu nebo centrální depozitář. Dále jsou to pojišťovny a také pojišťovací zprostředkovatelé a penzijní fondy.

Našemu dohledu naopak nepodléhají zprostředkovatelé penzijního připojištění ani hypoteční makléři ani obchodní zástupci stavebních spořitelen. Pokud prostřednictvím hypotečního makléře budete uzavírat hypotéku, tak my nejsme zákonem zmocněni dohlédnout, aby vám hypoteční makléř dal veškeré informace, které podle zákona o ochraně spotřebitele poskytnout má, aby nepoužíval nekalé obchodní praktiky apod.

Na co u uvedených subjektů dohlížíte?

Jsou to povinnosti stanovené zákonem o ochraně spotřebitele a povinnosti stanovené občanským zákoníkem, především pro smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. Pokud jde o zákon o ochranu spotřebitele, jedná se zejména o zákaz nekalých obchodních praktik.

Čtěte na Investujeme.cz