„Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje,“ uvádí Listina základních práv a svobod. A tento bod byl podle Ústavního soudu porušen regulací nájemného.

Ústavní soud rozhoduje ve věci regulace nájemného poměrně často. Včerejší nález v případu Jana Jošty je dalším z mnoha. Již před rokem v obdobné věci rozhodl a rozhodl obdobně jako včera. A ne jednou. Od té doby jsou jednání ve stejném duchu na takřka na denním pořádku Ústavního soudu (před p. Joštou rozhodoval Ústavní soud případ Stanislava a Jany Haklových 3. března 2010). Co je podstatou soudních sporů?

Základním bodem ústavních stížností a soudních sporů není regulace nájemného. Naopak. Přestože se hovoří o regulaci nájemného a náhradě za ni, středem sporů je neexistence cenové  vyhlášky, konkrétně „vyhlášky Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů“. Tu, shodou okolností, zrušil Ústavní soud s účinností k 31. 12. 2001. Od 1. ledna 2001 tak chyběla legislativa upravující regulaci nájemného – a jeho zvyšování. Politici přijali příslušnou legislativu až s účinností od 1. ledna 2007.

Čtěte na Hypoindex.cz