„Finanční poradenství podle mě je právě o tom přístupu,“ říká Zdeněk Simailch z Partners, nominovaný do cyklu rozhovorů s nejlepšími finančními poradci, a dodává: „Osobně věřím v maximální otevřenost a slušnost.“ Jaký je jeho názor na finanční poradenství a jeho vývoj?
Poradci, kteří patří k nejlepším ve svém oboru, jsou do cyklu rozhovorů nominováni oslovenými finančně poradenskými společnostmi. V prvním kole cyklu rozhovorů byly osloveny společnosti AWD, Broker Consulting, Fincentrum, Kapitol, OVB, Partners, Sophia Finance a ZFP Akademie.
Patříte mezi nejlepší poradce společnosti Partners. V čem se liší váš přístup ke klientům od jiných poradců?
To jste řekl naprosto přesně. Finanční poradenství je podle mě právě o tom přístupu. Není to o kdovíjaké produktové nabídce, ani o tom, jak která společnost funguje, ale o přístupu ke klientovi od lidí, kteří se naší profesí živí.
Osobně věřím v maximální otevřenost a prostou lidskou slušnost. Jsem tu od toho, abych klientům neříkal to, co chtějí slyšet, ale abych jim říkal, co potřebují slyšet. A to může být pro klienta i nepříjemné, ale pokud je naše spolupráce od samého začátku maximálně otevřená a slušná, mohou i takovéto věci velmi dobře fungovat. Chápu naši práci daleko více jako coaching. Nejsem tedy jeho mentor, ale průvodce, kdy cílem mé práce je dovést klienta k fungujícím rodinným financím a pochopení základní finanční gramotnosti.
Ostatně, právě ve finanční gramotnosti nám těžce ujíždí vlak. Lidé ji velmi často zaměňují se znalostí finančních produktů. A podle toho kolikrát portfolia klientů vypadají. Jsou to přitom samozřejmě dvě naprosto rozdílné věci. Smutné je, že si to pletou i někteří poradci.
Klientům říkáte to, co nechtějí slyšet. Co klienti nechtějí slyšet?
Nechtějí slyšet, že struktura jejich příjmů a výdajů není dobrá. Že zbytečně vydávají prostředky tam, kde mohou ušetřit. Že své finance aktivně neřídí, ale naopak ony řídí je. Jsou doslova otroky svých potřeb a neúměrných výdajů.
Každá rodina má na jedné straně vstupy v podobě příjmů a na druhé straně peníze utíkají do světa. Je potřeba, aby si člověk uvědomil, které výdaje jsou tzv. „nice to have“, tedy ty příjemné, ale většinou zbytné, a které jsou tzv. „must have“ – a ty tvoří mandatorní výdaje domácnosti. Vybalancovat tyto dvě složky výdajů a přizpůsobit to potenciálním příjmům, v tom také spatřuji práci finančního poradce.
Práce finančního poradce je naučit klienta s penězi uvědoměle a plánovitě pracovat.
Čtěte na Investujeme.cz